Milé dámy, milí panové, slavnostně přísahám, že budu s nesmírnou úctou dbát o blaho všech poštolek...

Březen 2009


Macbeth

27. března 2009 v 11:14 | Garnity |  literatura
Na samém počátku příběhu duní hromy, oblohu křižují blesky a objeví se tři čarodějnice, které si smluví, že se sejdou ještě jednou na vřesovišti, aby pozdravily Macbetha. Pak zmizí do "smradu" stejně tajemně, jako když přišly.

Mezitím se odehrála bitva na jedné straně s vojskem věrném skotskému králi Duncanovi a vojáky skotských pánů. Povstalce podporuje norský král se svými muži. Po krutém boji však Duncanův nejstatečnější a nejvěrnější generál, vznešený Macbeth, nepřítele porazí. Král se dozvídá, že jeden z povstaleckých pánů, thén z Cawdoru, byl zajat, a přikazuje, aby byl popraven jako zrádce.

Král je s Macbethem natolik spokojen, že mu uděluje titul théna z Cawdoru. Potom posílá své dva šlechtice, Rosse a Anguse, aby Macbetha, který se právě vrací z boje, touto novinou přivítali.
Macbeth se vrací z bitvy se svým přítelem, šlechticem Banquem. Cesta je vede přes opuštěné vřesoviště, kde na ně čekají čarodějnice, které si zatím povídají, co špatného kde provedly lidem. Protrhne se mlha a Macbeth a Banquo náhle před sebou spatří čarodějnice. Naléhají, aby jim vysvětlily co jsou zač. Když čarodějnice promluví, osloví Macbetha jako théna z Cawdoru a povědí mu, že Cawdor byl zajat a že Macbeth se stane králem. Banquovi řeknou, že krále zplodí, ale králem nebude. Pak znovu zmizí. Macbeth a Banquo, kteří jsou zmatení, nevědí, co si o příhodě mají myslet.
V té chvíli přicházejí Ross a Angus a oznamují Macbethovi, že ho král povolal thénem z Cawdoru. Do té chvíle ale Macbeth netušil, že Cawdor byl zajat a zabit - první věštba čarodějnic se tedy stala skutkem. Macbeth začína přemýšlet o předpovědi druhé - že se stane králem. Banquo ho varuje před zlými duchy, ale Macbeth si to přemítá sám nahlas pro sebe. Koneckonců, když se stal náhodou thénem z Cawdoru, možná , že by se mohl stát i králem.
Na Duncanově hradě král vřele vítá Macbetha i Banqua. Král ale oznamuje, že jednoho ze svých synů, Malcolma, jmenuje dědicem trůnu. Poté prohlásí, že hodlá navštívit Macbetha na jeho hradě, což je pro Macbetha velká pocta, a tak Macbeth spěchá pryč, aby se připravil na králův příjezd. Na odchodu však přemýšlí o Malcolmovi, dědici trůnu a pokouší se potlačit zlé myšlenky.
Mezitím u něj doma na hradě dostala lady Macbeth dopis od svého manžela, ve kterém píše, co mu čarodějnice předpověděly. Právě v té chvíli přijíždí posel se zprávou o králově návštěvě. Lady Macbeth si začne uvědomovat, že to může být skvělá příležitost, jak se Duncana zbavit. Má proto zrádné myšlenky, ale na rozdíl od Macbetha se je nesnaží potlačit. Rozhodne se, že vražedný čin musí být vykonán ještě té noci. Když Macbeth přijíždí na hrad chvíli před králem, říká mu, že všechno připravila.
Je krásný letní den, přijíždí Duncan a lady Macbeth ho vítá co nejpřátelštěji. Macbeth však už myslí na vraždu, má ale strach, co se stane, až Duncana zabije. Jeho odhodlání kalí pochybnosti. Duncan je jeho bratranec a mimo to je dobrý král, kterého mají všichni rádi. Macbeth si říká , že nemá důvod, proč by Duncana zabil - kromě své ctižádosti stát se králem, proto oznámí lady Macbeth, že změnil své rozhodnutí.
Lady Macbeth se na něj ale rozběsní. Obviní Macbetha ze zbabělosti, protože nemá dost kuráže, aby se odhodlal udělat to, co chce. Hněvivě říká, že by lebku rozbila svému vlastnímu dítěti, kdyby to slíbila. Její rozčilení je tak veliké, že Macbeth ustoupí a souhlasí, že bude postupovat podle plánu.
Hostem na zámku je i Banquo - je neklidný a nemůže spát, protože přemýšlel o čarodějnicích a má pocit, že se přihodí něco strašného. Také Macbeth myslí na vraždu, je sám v pokoji a má hrůzyplnou vidinu dýky, kterou se snaží bez úspěchu uchopit. Myslí si, že má vidiny, protože má strach. Dýku však vidí znovu - a tentokrát je na ní krev. Poté slyší zazvonit zvon, který je signálem lady Macbeth. Teď musí zabít Duncana.
Lady Macbeth nasype Duncanovým strážím drogu a postará se tak, aby spali. Pak pro Macbetha připraví dvě dýky. Hlídá před komnatami krále, kam vejde Macbeth. Poté Macbeth vyklopýtá ven, paže má poskvrněné' krví a ještě pořád drží zkrvavenou dýku. Je zřejmé, že je se silami na dně. Děsí ho vina a hrozí se svého činu. Lady Macbeth ho nabádá: "Proč přinesls ty dýky? Jejich místo je nahoře. Odnes je tam a pomaž ty spící slouhy krví" 2). Ale Macbeth je v takovém šoku, že to nedokáže. V té chvíli je slyšet hlasité bušení na bránu hradu. Lady Macbeth ví, že by to mohlo probudit všechny kolem, proto sama rychle odnese dýky a pošle Macbetha , aby se převlékl do noční košile, a mohl tak předstírat, že už spal.
Vrátný u brány s otevřením vrat nespěchá , upadl do opileckého spánku a klepání neslyší. Nakonec ale otevírá šlechticům Lennoxovi a Macduffovi. Ti se shánějí po Macbethovi a vysvětlují mu, že je král požádal, aby ho velmi časně vzbudili. Zatímco jde Macduff probudit krále, Lennox vypráví, jak je v noci rušily podivné zvuky a jevy: "Noc byla bouřlivá. Kde my jsme spali, smet vítr komíny a kvílení prý znělo vzduchem, divné skřeky smrti a srdceryvné předpovědi hrůz, příšerných převratů a strašných zmatků zrovna se líhnoucích. Pták temnot, sýc, naříkal celou noc." 3) Právě když se svým vyprávěním končí, vrátí se Macduff ohromený hrůzou. Vyhrkne, že Duncan byl zavražděn. Zvoní na poplach, aby probudili hrad a Macbeth jde zjistit, co se stalo. Lady Macbeth, Banquo a Duncanovi synové slyší zprávu po Macbethově návratu. Ten se přiznává, že v návalu hněvu právě zabil předpokládané vrahy - Duncanovy stráže. Lady Macbeth omdlí - nebo spíš předstírá, že omdlela hrůzou.
Následuje zmatek, kdy nikdo neví, co dělat. Ale Duncanovi synové, Malcolm a Donalbain, se bojí, že když byl jejich otec zabit, pak jsou v nebezpečí i oni sami. Rozhodnou se uprchnout. To ale vyvolá podezření, že byli zapleteni do vraždy a Macbeth je jmenován králem - tak jak si to přál.
Zanedlouho po své korunovaci se Macbeth rozhodne uspořádat na svém hradě velkolepou hostinu. Banqua pozve jako čestného hosta. Ten je však tajně přesvědčen, že Macbeth zavraždil Dunacana. V den hostiny se Macbeth zajímá o to, jak hodlá Banquo a jeho syn Fleance strávit odpoledne. Macbeth má totiž z Banqua strach. A tak si Macbeth poslal pro nájemné vrahy, kteří mají Banqua to odpoledne před slavností zabít.
Lady Macbeth, která se s manželem setká až když vrahové odejdou, se domnívá, že myslí na Duncanovu vraždu. Pokouší se ho povzbudit a říká : "Choti, vzpamatuj se! Už se s tím netrap."Macbeth ji žádá , aby večer byla obzvlášť milá na Banqua, ale neřekne jí, že již objednal jeho vraždu. Když se Banquo a Fleance vracejí do hradu na hostinu, napadnou je vrazi. Banquo je zabit, ale Fleance unikne a uprchne.
Macbeth se dozvídá o Banquově smrti a o úspěšném útěku Fleance, právě když hostina začíná. Když se pak ubírá na své místo, uvidí na něm sedět Banquova ducha. Macbeth se vyděsí a začne se chovat velmi podivně. Lady Macbeth se snaží omluvit jeho podivné chování tím, že mu není dobře a jeho potichu nabádá, aby byl rozumný. Macbeth vidí přízraky a lady Macbeth raději posílá hosty pryč. Když hosté odejdou, Macbeth se rychle vzpamatuje a rozhodne se, že se chce co nejdřív setkat s čarodějnicemi z vřesoviště.

Macbeth je najde v temné jeskyni, kde vaří nějaký zázračný lektvar a prosí je, aby mu ještě jednou předpověděly, co se stane. Čarodějnice ho varují před Macduffem a řeknou mu, že "nikdo z ženy zrozený" 5) mu neublíží. Pak dodají: "Jsi neporazitelný, dokavad birnamský les tvůj dunsinanský hrad nezteče." 6) Macbeth se ale těchto věšteb nezalekne, hlavně ne té poslední, protože les a stromy se nemohou hýbat. Ještě se zeptá, jestli se Banquovi dědicové stanou králi a dostane kladné odpovědi.

Macbeth se dozvídá, že se Macduff obrátil proti němu. Uprchl do Anglie, kde se připojil k Malcolmovi, který sbírá armádu na pochod proti Macbethovi. Ten se ale začne mstít Macduffově rodině. Zabije lady Macduff i s dětmi.

Malcolm v Anglii zprvu Macduffovi nedůvěřuje. Myslí si, že by mohl být Macbethovým špionem. Proto prověřuje jeho věrnost tím, že mu sám sebe vykreslí jako velmi zlého člověka. Macduff je tím šokován. Teprve poté se mu Malcolm svěří, že lhal, protože chtěl důkaz, že Macduff je skutečně na jeho straně. Macduff se dozvídá, že Macbeth nechal zabít jeho ženu a děti, a proto přemožený žalem chce Macbetha zabít.

Mezitím se, opět ve Skotsku, začíná lady Macbeth chovat divně. Její dvorní dáma povídá lékaři, že je paní náměsíčná. Proto ji začnou sledovat a vidí, jak se v noci prochází, mluví k sobě a mne si ruce. V mysli se vrací k tomu, co se stalo a pokouší se znova a znova smýt ze svých rukou krev. Její vina ji přivedla k šílenství.
Macbeth se zatím stará o posílení obrany kolem dunsinanského hradu. Většina šlechty a vojáků se připojila k druhé straně, on si je však jist, že nemůže být poražen - ne dokud birmanský les nepřijde k Dunsinamu.
Neví ale, že jeho nepřátele se dohodli, že se shromáždí v Birmanském lese. Když se tam vojáci sejdou, každý si vezme větev, aby zamaskovali svůj postup k útoku. Když se Macbeth připravuje k bitvě, donese se mu zpráva, že lady Macbeth spáchala sebevraždu. Zůstal nyní sám a přemýšlí o nesmyslnosti života. V tom okamžiku posel začne hlásit : "Když tamhle na kopci jsem konal stráž, hleděl jsem k Birnamu a znenadání se počal hýbat les." 7) Malcolm a Macduff zahájili útok.
Věštba čarodějnic se splnila. I když se Macbeth bije velmi statečně, ztratí svůj hrad, ale stále ještě na bitevním poli, kde zápasí s Macduffem věří, že ho "člověk nenarozený z ženy" nemůže zabít. Macduff ale odhalí, že se narodil císařským řezem a v boji s Macduffem je Macbeth zabit.
Ve Skotsku tedy konečně vládne mír a právoplatný dědic, Malcolm, je korunován králem.

Závěr
Macbeth je svým způsobem velmi složitá postava. Shakespeare ukázal, jak skrytá ctižádost a skrývané city dokážou dohnat člověka ke špatnosti. Na začátku hry se dozvídáme, že Macbeth je chrabrý voják a dobrý člověk. Dokázal, že je věrný králi Duncanovi, když porazil jeho nepřítele. Teprve po setkání s čarodějnicemi se u něho začínají objevovat zlé myšlenky. Protože má však dobrou mysl, zpočátku se jim nepoddává.
Lady Macbeth zná povahu svého manžela lépe než ostatní. Ví, že v hloubi srdce by se chtěl stát králem, tak jak to čarodějnice předpověděly. Ona si však myslí, že má příliš slabou vůli, než aby se o to pokusil. Uvědomuje si, že ona ho bude muset donutit zabít Duncana. A také to udělá. V té chvíli jsem poznala, jak snadné je Macbetha zviklat, ale to se vlastně ukázalo již předtím, když poslouchal věštbu čarodějnic.
Macbeth se netrápí nad svým hrůzostrašným činem, dokud není Duncan po smrti. Pak cítí vinu a má výčitky svědomí. Je v tak velkém šoku, až se domnívá, že slyší hlasy tvrdící, že zavraždil spánek. Brzy ale obavy zažene a uklidní se. Když se stane králem, špatné stránky jeho povahy plně začnou převažovat a stane se z něj tyran bez citu a bez výčitek. Naprosto chladnokrevně připraví vraždu přítele Banqua. Předtím ho musela jeho žena k zabíjení dohnat, nyní jí o svých plánech ani neřekne. Zbabělý rys v jeho povaze dokazuje to, že ho vyděsila vidina Banquova ducha. Ale tak jako dříve i nyní pocity viny a strachu rychle přejde. Teď už ale ví, že nad ním zvítězilo zlo. S velkou necitelností objedná vraždu lady Macduffové a jejich dětí, přestože mu nemohou nijak uškodit. Dokonce ani i když jeho žena zešílí, neprojeví žádný cit. Naprosto věří věštbám čarodějnic. Ačkoli ho opustilo vojsko a každý ho nenávidí, je skutečně přesvědčen, že ho nikdo neporazí. Teprve když jeho žena spáchá sebevraždu, projeví jakýsi soucit. V tu chvíli jsem se zamyslela nad tím, jaký by mohl být, kdyby nepodlehl zlu. Přemýšlí o tom jak je život nesmyslný. Je zlomen, ale přesto odhodlán pokračovat. Nakonec ale umírá statečně. Na této hře je tragické, že na začátku byl dobrý, čestný a poctivý muž, který se nechal svést špatnou ctižádostí, spáchal zlo a zanechal po sobě krvavé skutky. Domnívám se, že prostřednictvím dramatu vyznívá hlavní myšlenka tohoto díla daleko lépe. Bez pochyby patří Macbeth k nadčasovým dílům světového dramatu.

Renesance a William Shakespeare

27. března 2009 v 11:12 | Garnity |  literatura

Evropský humanismus,renesance - W. Shakespeare

Renesance je nazývána jako znovuzrození antiky (la renaissance - znovuzrození). Odklon od dobrodružné rytířské tématiky, odvrat od středověkého pojetí světa jako slzavého údolí a života jako přípravy na život posmrtný, proměněný mužův vztah k ženě, pozornost věnována přírodě, to všechno předznamenávalo nástup nového vkusu a nového cítění. Je to období 14. - 16. století, autoři se soustřeďují na skutečný život a jeho radosti, věří v lidský rozum a navrací se k vytříbené latině. Humanismus vyžaduje plný rozvoj lidské osobnosti a to prostřednictvím vzdělání. Novým ideálem vzdělávání je tedy člověk, jeho poznávání a rozvoj, nikoliv poznání Boha. Novou filozofií překonává středověké chápání života jako přípravy na posmrtný život, člověk se osvobozuje od středověkých dogmat. Na vznik a rozvoj nového životního názoru měly vliv pokroky v přírodních vědách, změny ve společenských a výrobních vztazích, rostoucí význam měšťanstva, nové představy o světě (M. Koperník, G. Galilei). Pro rozvoj humanistické vzdělanosti byl důležitý vynález knihtisku Němcem JOHANNEM GUTENBERGEM. První knihy byly tištěny v Mohuči r. 1444. Vznikají i nové žánry jako sonety (milostné písně), villonské balady a eseje.


UMĚNÍ: - místo hradů se staví městské paláce nebo zámky, v malířství a sochařství se zdůrazňuje krása lidského těla, je objevena perspektiva, k většímu uplatnění se dostává příroda.
- MICHELLANGELO BUONAROTTI, LEONARDO DA VINCI, RAFFAEL SANTI, TIZIAN


ITÁLIE
DANTE ALIGHIERI - zabýval se studiem antického i soudobého italského a provensálského básnictví. Hlubokým
zážitkem, který ho poznamenal na celý život, byla jeho láska k Beatrici, která však v době,
kdy vzniklo jeho vrcholné dílo BOŽSKÁ KOMEDIE, byla již mrtva.
- BOŽSKÁ KOMEDIE - alegorický duchovní epos, v němž autor putuje peklem, očistcem
a rájem. Provází ho Vergilius a Beatrice. Božská komedie byla přirovnávána ke gotické katedrále s rozsáhlou symbolikou, která má vyjádřit putování lidstva k Bohu.
FRANCESCO PETRARCA - rozhodující událostí jeho života bylo setkání se ženou, kterou potom proslavil ve svých znělkách pod jménem Laura, dopisoval si s Karlem IV.
- CANZONIERE (ZPĚVNÍK) - vášnivý prožitek platonického citu
- SONETY - střídavý, obkročný rým, 4sloky (strofy), první dvě čtyřveršové, druhé dvě tříveršové
GIOVANNI BOCCACIO - psal novely - kratší útvar, poutavý děj s výrazným zakončením
- DEKAMERON - první prozaické dílo renesanční literatury, autor vypráví v rámcové
novele o morové epidemii, kdy urození lidé, kteří se schovávají v úkrytu
si každý večer vypráví příběhy. Převažují mezi nimi milostné příběhy,
většinou rozmarné a laškovné, při nichž s úžasem zjišťujeme, že pozemský život má uprostřed asketického odříkání i radostné stránky
NICOLO MACHIAVELLI - úvahové prvky, poslání, přirovnání
- "MACHIAVELLISMUS" - způsob řešení, být na začátku zlý, poté hodný
- VLADAŘ - traktát o typu ideálního panovníka, "účel světí prostředky"
FRANCIE
FRANCOIS VILLON - pokládán za 1. "moderního" básníka, vedl svobodný studentský život, zabil kněze, utekl
z Paříže, dostal se ke dvoru z Orleansu, odsouzen k smrti oběšením, změnili to na deset let
ve vyhnanství
- ZÁVĚŤ - "Velký testament" - soubor básní
- ODKAZ - "Malý testament" - soubor básní
- nejčastěji vyjadřuje zklamání láskou, přesycenost životem a strach z prázdnoty, současně
se vysmívá, básně mají satirický obsah, občas se objevuje krutost a provokace, prolínání
protipólů(dobro a zlo, deprese a požitkářství)
- "VILLONSKÁ BALADA" - pevná forma lyrické poezie (sloky o osmi verších, každá končí
refrénem, poslední sloka má poloviční rozsah - závěrečné poslání)
FRANCOIS RABELAIS - mnich, který opustil klášter, lékař, filozof
- GARGANTUA A PENTAGRUEL - čtyřdílný satirický román o historii královského rodu obrů
MICHEL DE MONTAIGNE - ESEJE - vysvětluje svůj názor na svět, dospívá k ideálu člověka
- esej - uměleckou formou zpracované odborné téma (z oblasti humanitních věd),
autor zdůrazňuje vlastní názory a neusiluje přitom o úplnost
ŠPANĚLSKO
LOPE DE VEGA
MIGUEL DE CERVANTES - DŮMYSLNÝ RYTÍŘ DON QUIJOTE DE LA MANCHA - Don Quijote je hrdina, blouznivec obětující vše ideálům, Sancho Panza je sluha - praktický člověk, který vlivem pána morálně roste, parodie na tehdejší rytířské romány
- "donkichotský typ" - člověk, který sice pošetile usiluje o ideální stav, ale svou opravdovostí kladně působí na ostatní

ANGLIE

GEOFFERY CHAUCER - CANTERBURSKÉ POVÍDKY - veršované, zobrazení života měšťanů (perfektní obraz),mistrovské popisy s jemnou ironií


WILLIAM SHAKESPEARE
(23.dubna 1564 - 23. dubna1616)
- narozen ve Stratfordu nad Avonem, jako třetí dítě rukavičkáře Johna Shakespeara
- měl jednu sestru a jednoho bratra
- v mládí se toulal po lesích a polích, což vedlo k jeho lásce k přírodě, odráží se v jeho hrách
- nejvýznamnější z tvůrců tzv. alžbětinského dramatu
- v 18 letech se oženil s Anne Hathawayovou, která byla o 8 let starší
- měli dvě dcery - Susan a Judith
- Judith měla dvojče, které se jmenovalo Hamnet, ale zemřelo rok po narození
- v dospělostí odešel do Londýna
- začal přepracovávat staré hry, ale brzo začal se psaním svých vlastních
- 1599 koupil se 6 členy divadelní společnosti divadlo Globe
- 1613 během představení hry Jindřich VIII., bylo divadlo zničeno požárem
- divadelní společnost koupila druhé, ale teď už menší divadlo Blackfriars
- poté návrat do Stratfordu
- protože vydělal dostatek peněz, mohl si dovolit koupit nový dům
- zemřel v den svých narozenin
- legenda říká, že zemřel po oslavě svých narozenin se svými přáteli
- byl pohřben v místním kostele Trinity
- existují jen 2 autentické portréty W. Shakespeara, a jeden z nich je právě v tomto kostele
- napsal 37 divadelních her, za jeho života vyšlo 18

- komedie - ZKROCENÍ ZLÉ ŽENY


- Zkrocení zlé ženy řadíme do raného období. Můžeme je považovat za jednu z jeho prvních komedii vůbec. Zdařilá po dramatické stránce, divácky úspěšná, nastolující tematiku iluze a reality, efektivní syntéza slovesných I divadelních tradic.
Hra je uvedena předehrou o dvou scénách:
Lord najde na polní cestě opilce Chrystophera Vykuka a pro své pobavení i služebnictva ho nechá odnést do paláce a čistě obléct. Když se Vykuk probere, přivedou mu manželku(převlečené páže) a namluví mu, že je mocný velmož a jeho dosavadní minulost byla jen přelud z jeho šílenství, které trvalo 15 let, z kterého se právě uzdravil. Kočovní herci, kteří dorazili na jeho sídlo před Vykukem sehrají komedii o zkrocení zlé ženy.
-- děj komedie:

Děj se odehrává v Pádově u zámožného Baptisty, otce Bianci a Kateřiny. Vypráví o Petrucciovi, zlé Kateřině, její naoko hodné sestře Biance a Biančiních nápadnících(Hortensiovi, Gremiovi a Lucenziovi). Jejich otec je bohatý, takže se nápadníci jen hrnou, ale jen pro Biancu. Kateřinu nikdo nechce, protože je vzdorovitá a hubatá, ale v jádru není zlá jen zastírá lítost a opuštění. Otec rozhodne, že se nejdřív musí provdat Kateřina. Proto se Biančiny nápadníci semknou a hledají pro její sestru vhodného manžela. Toho nachází v hodném a chytrém šlechtici Petrucciovi, který se ze začátku jeví jako vypočítavec, jenž vyžení-li, ožení se dobře. Otec nemá námitky a tak si Kateřina musí proti své vůli Petruccia vzít. Po obřadu si Petruccio Kateřinu okamžitě odváži na své venkovské sídlo. Po mnohých útrapách a ústrcích, které musí snášet od svého manžela, pochopí Kateřina, že hněvem a vzdorem nic nezmůže. Tak se podvolí a dává ve všem za pravdu svému manželovi. Potom všem se oba dva do sebe zamilují a na to odjíždí na návštěvu k Baptistovi. Mezitím si Bianca vybrala za muže Lucenzia, syna mocného pisánského měšťana, který v převleku za učitele filosofie, gramatiky a poezie získal její srdce a tajně se s ní oženil. Lucenzio převleče svého sluhu a vydává ho za svého otce Vincenzia. Ten pak jedná s Baptistou o svatební smlouvě. Vše se vyřeší příjezdem Lucenziova pravého otce, který slíbí, že daruje novomanželům vše co Lucenzio nasliboval. Neúspěšný nápadník Hortensio se nakonec ožení s vdovou. Po příjezdu Kateřiny a Petruccia do Padova, Petruccio uzavírá sázku s Lucenziem a Hortensiem, o to kdo má nejposlušnější manželku. Zavolají vdovu, ta vzkáže že nemá čas, pak pošlou pro Biancu ta taky nemá čas a tak zavolají Kateřinu ta jediná přijde. Tím se ukázalo, že Kateřina je ta nejlepší.


Zkrocení zlé ženy je psáno prózou a rýmovaným veršem.
--Tento příběh vypráví o Petrucciovi, zlé Kateřině, její krásné a hodné sestře Biance, která však svou laskavost většinou předstírá, a o jejich nápadnících. Otec Kateřiny a Biancy je bohatý muž. Nápadníci se jen hrnou, ale nikdo nechce za ženu Kateřinu, protože je zlá. Proto otec řekne, že nejdříve provdá starší dceru Kateřinu. Petruccio se o Kateřině doslechne a jakmile uslyší, že má veliké věno, jede se o její ruku ucházet. Otec Kateřiny je rád, že konečně nějaký muž chce za ženu Kateřinu, a tak ke svatbě svolí. Kateřina moc ráda není, ale není jí to nic platné. Stejně si musí Petruccia vzít za muže. Mezitím se o Biancu uchází několik mládenců: Hortensio (vydával se za učitele), Lucenzio (také se vydával za učitele a navíc místo sebe - jako bohatého Lucenzia - poslal svého sluhu Trania). Bianca se zamilovala do učitele - Lucenzia a ten jí vysvětlil, že vlastně není chudý učitel, ale že je bohatý. Mezitím se Tranio jako bohatý Lucenzio ucházel o ruku Biancy a slíbil takový majetek, že potřeboval, aby jeho otec (otec Lucenzia) dosvědčil, že mu takový majetek dá. Mezitím Petruccio mučil Kateřinu hladem, nespavostí apod. a přesvědčoval ji, že to dělá pro její dobro. Kateřina z toho byla tak zničená, že se mu podřídila a stala se z ní oddaná žena. Vydali se tedy na návštěvu za jejím otcem. Bianca se provdala za Lucenzia a láskou zklamaný Hortensio se oženil s vdovou. Za Lucenziem sice přijel pravý otec, ale vše se dalo do pořádku. Ke konci se všichni tři muži vsadí, čí žena přijde nejdříve. Zavolali tedy vdovu. Vzkázala, že nemůže. Zavolali Biancu a ta také vzkázala, že nemůže. Poslali pro Kateřinu a ta jako jediná přišla. Tím vlastně dokázala, že je z těch tří žen tou nejlepší.


- SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ
- MNOHO POVYKU PRO NIC
- JAK SE VÁM LÍBÍ
- VEČER TŘÍKRÁLOVÝ
- KUPEC BENÁTSKÝ
- VESELÉ PANIČKY WINDSORSKÉ

- tragédie - ROMEO A JULIE
- V Italském městě Veroně žijí znepřátelené rody: Montekové a Kapuletové a jako mnoho jiných italských rodů, i oni se z mocenských důvodů nenávidí a střetají se v bitkách. Všechno krveprolití zatím zarazil svou přísnou zápovědí vévoda. Romeo Montek se na plese zamiluje do Julie, která pochází z Kapuletů. Stojí pod Juliiným oknem a vyznává se z vroucí lásky k Julii. Romeo a Julie se dají hned druhý den tajně oddat. Když Romeo odchází od kněze Vavřince, je zapleten do pře. Vyvolal ji Juliin bratranec, prchlivý Tybalt, který úkladně probodl pod vztaženýma rukama Romeovýma jeho přítele Merkucia. Romeo tasí a Tybalta zabije. Je vypovězen do Mantovy. Rodina naléhá na Julii, aby se ihned provdala za hraběte Parise. Julie se bojí přiznat svůj sňatek s Romeem. Odchází pro útěchu k otci Vavřinci. Vavřinec jí dá uspávací nápoj, po kterém Julie upadne do zdánlivé smrti. Je pohřbena do rodinné hrobky. Vavřinec posílá posla za Romeem, ale posel nedorazí včas, a Romeo, šílený zármutkem, přijíždí do Verony. V hrobce Kapuletů najde Parise, zabije jej a sám se otráví ve chvíli, kdy se Julie vrací k životu. Tu přichází Vavřinec, aby odvedl Julii k sobě, a zdrcen pozná, jaké neštěstí se stalo. Také Julie nechce dál žít a ukončí svůj život Romeovou dýkou. Na místo přichází vévoda. Teprve nad hrobem milenců se rodiče smíří.
- HAMLET - "Být či nebýt" -

Obsah díla
Celá tragédie začíná zjevením ducha zemřelého Hamletova otce, kterého viděla hradní stráž. Ostatní si ale myslí, že viděli jenom přelud. O této novině se dozví i sám Hamlet, ale on má ten samý názor, jako ostatní. Protože chce vědět víc, rozhodne se strávit další noc s hradní stráží.
Hamlet také uvidí ducha svého otce a prosí ho, aby promluvil, proč se zjevuje a co mají dělat? Duch prosí Hamleta, aby ho následoval. Stráž mu v tom chce zabránit, ale on vyhoví přání svého zemřelého otce.
Duch poprosí Hamleta o pomstu vraždy. Údajně ho měl uštknout v zahradě had. Hamlet zjistí, že vrahem svého otce je jeho strýc Claudius, který se v době spánku krále Hamleta vplížil do zahrady a vlil mu "bolehlav" do ucha. Hamlet ducha ujistí, že vraždu svého otce určitě pomstí. Poprosí stráž, aby nikdy nemluvili o tom, co viděli.
Hamlet předstírá šílenství, a proto Claudius povolal jeho kamarády, aby pomohli zjistit králi a královně, co se s Hamletem stalo. Polonius přišel s teorií, že Hamlet je blázen, protože je bezhlavě zamilován do Poloniovy dcery Ofélie. O této lásce věděli už dříve jak její otec, tak i její bratr Laetres, a oba se jí to pokoušeli rozmluvit. Polonius zakázal Ofélii stýkat se s Hamletem, a proto se údajně Hamlet zbláznil. Pokusí se své tvrzení dokázat.
V tom na zámek přijedou komedianti. Hamlet se chce ujistit, zda opravdu šlo o vraždu jeho otce, a jestli ano, tak jestli tím vrahem byl jeho strýc Claudius. Poprosí je, aby sehráli hru "Gonsagova vražda," kterou ale sám upraví. Doufá, že tato hra mu dokáže, jestli Claudius zabit krále, nebo ne. Na představení jsou pozváni i královna s králem, i jeho přátelé. Král je hrou při hře velmi nervózní a po skončení hry je rozčílen.
Claudius pochopí, že Hamlet ví o jeho činu proti zemřelému králi Hamletovi. Proto se rozhodne, že pošle Hamleta do Anglie. Společně s ním jedou i jeho přátelé. Claudius pochopí, co udělal a chtěl by se od toho nějakým způsobem očistit. Nakonec se přemůže a pomodlí se.
Po představení si ho nechá zavolat matka a Hamlet poslechne. V místnosti je přítomen i Polonius, ale Hamlet si myslí, že jde o Claudia. Nemůže to poznat, protože Polonius je schován za závěsem. Nepřemůže se a tak Polonia zabíjí. Poté Hamlet vyčítá matce, že si vzala Claudia.
O vraždě Polonia se dozví Claudius i Ofélie. Claudius vyzývá Hamleta, aby se vzdálil a nechává ho odjet s přáteli do Anglie. Jeho doprovodu dal dopis, ve kterém žádá popravu Hamleta.
Hamlet prosbě vyhoví a odjíždí. Ofélie se nemůže vzpamatovat z vraždy svého otce a ze všeho se zblázní. V tom do zámku přichází Ofelinin bratr a syn Polonia Leartes, který se dovídá o smrti svého otce. Ofélie své šílenství nevydrží a spáchá sebevraždu - utopí se.
Hamlet se vrací zpět do Dánska, ale jeho doprovod pokračuje v cestě do Anglie. O návratu se dozví Leartes a velice se na jeho návrat těší. Claudius ví o tom, že Leartes je velice dobrý v šermu a toho se pokusí využít. Leartes přichází s nápadem, že potře konec svého meče jedem. Protože si chtějí být naprosto jistí, že jim plán na zabití Hamleta vyjde, přichystají i další nástrahy. I pohár natřou také jedem.
Při cestě na hrad potkává hrobníka a dozvídá se o smrti Ofélie. Hamlet se svěří Horatiovy, co provedl se svým doprovodem. Přepsal dopis, který Claudius poslal anglickému králi, aby nechal zabít doručitele. Dozvídá se také o výborném talentu Leartese v šermu a přímá jeho nabídku na souboj.
Před soubojem si Leartes bere normální kord Hamlet uhrál jeden bod a Claudius chce všechno urychlit, a tak posílá Hamletovi onen pohár, který je rovněž potřen jedem. Hamlet ho však odmítá a pokračuje v souboji. Souboj je velmi vyrovnaný, ale Leartes touží potom, aby Hamleta zasáhl. Hamlet znovu získává bod. Na to mu jeho matka připíjí ze stejného poháru, který je určen pro něho samotného.
Leartes si nyní mění kord za ten, který je potřen jedem. Protože souboj je opět vyrovnaný, rozhodne se Leartes, že Hamleta bodne jen tak, mimo souboj, což vyvolá v Hamletovi velkou zlost a obyčejní souboj se změní na souboj na život a smrt. Při tomto souboji umírá královna, ale tvrdí, že to víno bylo otrávené. Při souboji byl svým kordem zasažen i Leartes. Leartes se zpovídá z činu, který udělal a obviňuje krále ze spolupráce. Načež Hamlet Claudia zabíjí.
Celé tragédie končí smrtí Hamleta.
- OTHELLO
- KRÁL LEAR
- MACBETH
- ANTONIUS A KLEOPATRA
- hry - RICHARD III.
- JINDŘICH IV.
- JULIUS CAESAR
zdroj : příslušné internetové stránky


Píseň o Nibelunzích

25. března 2009 v 20:46 | Garnity |  literatura


LITERATURA STŘEDOVĚKU

25. března 2009 v 20:37 | Garnity |  literatura

Charakteristika doby (konec5. - 14. století)
- rozpad římského impéria koncem 5. století, existuje Východořímská říše (Byzanc) , v obou částech rozpadlé velmoci se začala formovat feudální společnost
- myšlení středověku, jeho kulturu i veškeré další projevy od počátku ovlivnila ideologie křesťanství, které přestalo být světovým názorem pouze nižších vrstev, ale svými představami o posmrtném životě (odměna za pozemské strádání přijde až po smrti), názorem na neměnnost všech principů (bohem daná společenská hierarchie, učení o trojím lidu: stav kněžský, panský a poddaní) a morálními zásadami (boj dobra a zla, poslední soud) začalo vyhovovat mocným a bohatým (udržovalo lid ve strachu a poslušnosti).

Charakter středověkého písemnictví


1) Raný středověk: jedinými šiřiteli kultury a vzdělanosti kláštery a kapituly
- opisování a výroba knih, studium
- měly rozhodující podíl na vytvoření nového písemnictví
- studijním materiálem vybavené knihovny a skriptoria (i zakázané knihy -libri prohibiti)
- románský sloh, rozmach hlavně v 10. století
Na panovnických dvorech se vhodné prostředí pro vzdělání a kulturu objevilo až mnohem
později. Ve městech a na univerzitách se literární tvorbě začalo dařit až s rozvojem
všeobecné vzdělanosti,
- gotika, od konce 12. století, duchovní a intelektuální obnova
- 13. a 14. století: období laicizace a demokratizace literatury

2) Křesťanské středověké umění:
- z obavy před nebezpečným vlivem pohanských kultů byl lidu vnucován názor, že hodnotný je pouze posmrtný život v království božím a lpění na nicotných světských požitcích je hřích (asketický přístup k životu)
- neslo v sobě pocity zmaru (hlavně slovesné umění)
- hrdinou mučedník, světec, poustevník, později rytíř, poslušný, oddaný a věrný bohu a svému pánu
- z antiky vybralo duchovenstvo pouze to, co považovalo za vhodné pro upevňování křesťanství (přesto silný vliv ústní tradice převážně pohanského původu i antiky, která však splývala, nerozlišovaly se její jednotlivé epochy, umělecké či filosofické směry)
- mnohdy lze těžko určit stáří díla, protože v raném středověku byla znalost písma výjimkou, texty kolovaly v ústním podání a zapsán byly mnohem později a v upravené a pozměněné podobě
- většina děl je anonymních
- autoři si navzájem přebírali náměty, umělecké látky (např alexandreidy atd.), často se citovaly celé pasáže z díla uznávaného autora (žádné spory o autorská práva)
- literární tvorba:
a) nejprve pouze duchovní
BIBLE jako zdroj námětů literární tvorby
- duchovní lyrika (písně, modlitby)
- duchovní epika (homilie, legendy, apokryfy)
b) pronikání světských prvků do literatury (náboženská, ale objevují se i světské
postavy, např. rytíř, panovník atd.)
- hrdinské eposy, dobrodružná historická vyprávšní
- trubadúrská dvorská poezie
- tzv učené básnictví: alegorie, sváry
c) od 10. století středověké náboženské divadlo
d) odborná
- kroniky, náboženské či filosofické traktáty, rané zákoníky, bestiáře, herbáře atd,
Literárním jazykem západního křesťanství byla latina, ale ne klasická, nýbrž lidová (vulgární). Teprve od 8. století se ojediněle objevují národní jazyky.

Východní křesťanství: řečtina, navazovali na pozdní antiku, čerpali i z orientálních literatur
= zprostředkovali tak západnímu světu kulturní kontakt s Orientem
hlaholice: písmo vzniklé ze starší verze malé řecké abecedy, určeno pro spisovnou staroslověnštinu, vytvořeno konstantinem a Metodějem

Nejvýznamnější památky světového písemnictví

a) duchovní lyrika:
- učenec Abélard složil pro klášter abatyše Heloise soubor latinských hymnů a planktů (pohřební pláč)
- poezii psal i František z Assissi
b) duchovní epika
- homilie: výklady biblických textů a modliteb nebo kázání
- legendy: Jacobus de Voragine: Legenda aurea = nejstarší dochovaná sbírka legend
- apokryfy Nykodémovo evangelium: poslední okamžiky Kristova života, sv. grál, základ pro pozdější příběhy
c) světská rytířská epika: eposy, rytířské romány
Píseň o Beowulfovi (Anglie 8. stol.) Alexandreidy (Fr, N)
Píseň o Rolandovi (Francie konec 11. stol.) román Tristan a Isolda (Fr)
Píseň o Cidovi (Španělsko 12.stol.) cyklus příběhů o králi Artušovi
Píseň o Nibelunzích (Německo 13. stol.)
Kalevala (Finsko, písemně zachyceno až v 19.stol.)
Slovo o pluku Igorově (Rusko 12. stol.) jediná kopie pochází z 18. stol., opis z 16.
stol. měl shořet v r. 1812 při požáru Moskvy, dodnes pochybnosti o pravosti
d) Dvorská lyrika: trubadúři (Francie, Itálie) a minnesangři (Německo, Čechy)
- zrodila se v Okcitánii (jižní Francie), konec 11. až polovina 13. stol.
- vzdělaní amatéři z řad vysoké šlechty, ale i ti méně urození, kteří se nechali vydržovat na panovnických dvorech
- osobitá originální poezie, hlavně milostná tematika, (opěvována láska k urozené a vdané ženě)
- pastorela: milostný dialog záletného rytíře a prosté pastýřky uprostřed přírody
- epistola: milostný list
- alba: svítáníčka, milenci se loučí za úsvitu po společné noci
- canzona: milostná píseň
- tenzona: milostný spor s posláním
- vévoda Vilém Akvitánský, hrabě z Poitiers
hrabě Bertrans de Born
Walter von der Vogelwaide Přemyslovec Václav II.







citáty

22. března 2009 v 10:40 | Garnity |  literatura
Morgenstern
Charakter člověka se pozná podle toho, jaké vtipy jej zraní.

Moore
Hlavní potíž života je v tom, že člověk musí neustále volit mezi více možnostmi.

Tvejn
Rozumný a tolerantní člověk nezávidí chytřejším ani nepohrdá blbějšími.

Colette
Muži si nás neberou, my mužům pomáháme, aby si nás vzali.

Neznámý
Získáváš-li nové přátele, važ si (i) starých!

Hamerling
Samota je trpká.

P. de Kock
Nejlepší způsob, jak si uchovat přátele, je nikdy jim nic nepůjčit a nikdy si od nich nic nepůjčovat.




Hillsong - I believe

19. března 2009 v 15:33 | Garnity |  hudba

Hillsong - At the Cross

19. března 2009 v 15:31 | Garnity |  hudba



Lukca Vondráčková - Fan Club

19. března 2009 v 15:04 | Garnity |  hudba



Básnířka

9. března 2009 v 19:44 | Garnity |  literatura
něco málo pro vaši fantazii :


Pohozená jen letmo
spí snad spí
ne a ne se vzbudit
básnířka rýmy spřádá
vlna o vlnu se něžně opírá
a básnířka spí
spí víčka sklopená
a ani nedutá
pohozená jen letmo
spí básnířka snad spí

O život

8. března 2009 v 19:57 | Garnity |  film