Milé dámy, milí panové, slavnostně přísahám, že budu s nesmírnou úctou dbát o blaho všech poštolek...

Nevnímáš -- snad mluví samo za sebe .)

6. června 2009 v 12:09 | Garnity |  literatura
Nevnímáš a já toužím ti psát
psát ten příběh opuštěných
Nevnímáš a já snažím se lhát
lhát o srdcích bolavých

Že ten příběh je jako píseň trubadúra
pořád dokola a stejně neomrzí

Nevnímáš a já zkouším se smát
smát přes slzy tónů houpavých
Nevnímáš a já chci se stále ptát
ptát se srdcí samotných

Kam zmizela víra trubadúra, když na paní doléhal
Kam zmizel ten příběh ledových královen a pyšné cti

Nevnímáš a já jdu sama spát
spát spánkem smířených.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.